Proplouvání časovými pásmy

14. prosince 2016 v 13:51 | Autor |  Život na lodi
Celá cesta Olympiku přes Atlantik byla velmi dlouhá, překonával obrovskou vzdálenost kterou protínalo několik časových pásem. Od Southamptonu po New York to bylo šest pásem.
I když pomalu i na Olympiku se musel poikaždé změnit čas podle pásma kterým proplouval.
Časový systém měl Olympic propojený po celé lodi. Veškeré vestavěné hodiny v kajutách, promenádách, schodištích a veřejných prostorách se měnily z jednoho místa. A to v navigační místnosti za můstkem kde se nacházel hodinový řídící panel kterým se celý tento systém ovládal.
Pokaždé kdy se měl měnit čas byli pasažéři dopředu informováni aby si přeřídili hodinky o jiný čas a to dopředu nebo dozadu přesně o půlnoci podle toho kde se zrovna loď nacházela. Tento výpočet dělala posádka podle polohy, pohybu lodi a aktuálního času.
K informování například sloužily informační tabule na palubě B a C. Vždy se dopsalo pouze zda se čas posunuje dopředu a nebo dozadu a samozřejmě o kolik minut.
 

Otevřený prostor III.třídy (3rd Class Open Berths)

13. prosince 2016 v 12:21 | Autor |  Paluba G
Jak už víme, Olympic měl striktní třídní systém který se dělil na tři třídy. První pro movité pasažéry, druhou pro střední vrstvu, a třetí pro nižší vrstu a migranty. Ubytování které nebylo řešeno formou kajut se nazývalo "3rd Class Open Berths" což by se dalo brát jako noclehárna či otevřený prostor s lůžky. Tento způsob bydlení využilo zejména mnoho migrantů a třeba i cestovatelů světem kteří měli hlavní nárok pro plavbu jen mít se kde vyspat a přečkat cestu za oceán. Patřilo zde tedy ubytování jako nejlevnější variata, ovšem člověk neměl soukromí. Otevřený prostor bychom našli na palubě G tedy palubě ještě nad čarou ponoru v přední části lodi. Jeden menší se nacházel na levoboku a další což už byl prostor po celé šířce lodi byl o něco dále vpředu za zavazadlovou části pro první třídu. V prostoru se mimo jiné nacházela nákladová šachta vedoucí z paluby C s označením "Hatch No.2" Celý prostor byl skromně zařízen. Poměrně značnou část vyplňovalo množství paland mezi kterými bylo několik uliček, včetně schodiště pro průchozí na další paluby. Další nábytek obsahoval pár delších stolů s lavicemi. Osvětlení zajišťovala řadová svítidla typická pro třetí třídu. Výmalba byla bílá jako všude jinde. Olympic si svůj otevřený prostor ponechal až do konce své kariéry, avšak zřejmě během zřízení turistické třídy se podmínky a podoba interiéru trochu změnily. Titanic například nedisponoval tímto prostorem avšak místo toho se zde zřídilo mnoho řadových kajut pro třetí třídu čímž Titanic dal více soukromí svým pasažérům.
Obrázek pod textem: Záběř podobného zřízení na lodi Leviathan (from CRITICALPAST)

Poštovní místnost

12. prosince 2016 v 19:01 | Autor |  Paluba G
Jak už víme, označení "RMS" znamená královský poštovní parník. Olympic tuto zkratku taktéž používal.
Olympic sloužil nejen jako přeprava cestujících mezi kontinenty ale také pošty. Pošta se skládala z listovních zásilek, balíků různé velikosti a také automobily.
Pro listovní a menší balíčky které na palubu přišly sloužila místnost lodní pošty.
Tato místnost byla na palubě G na pravoboku kde sousedila s kurtem první třídy, zavazadlovým prostorem první třídy, a s oddělením spací části třetí třídy s palandami.
Na palubě se nacházelo při každé plavbě průměrně 3,500 pytlů s poštou ve kterých se nacházelo až 7 milionů kusů zásilek. Toto množství třídilo každý den pět pracovníků pošty kteří veškerý obsah pytlů museli uložit do různých přihrádek regálů kterých bylo v poštovně 12.
 


Strojovna kormidla a mechanismus

12. října 2014 v 2:17 | Autor |  Paluba C
Za společenskou místností a kuřáckého salonu III. třídy se nacházel rozsáhlý prostor kormidelního systému a strojů vratidel. Celý prostor byl otevřený a natřený bílou po bocích záďových křivek.
Olympic pro své manévrování používal pohon kormidla pomocí soutavy čelních a kuželových ozubených kol. Celá soutava Wilson-Pirrie byla navržena a sestavena loděnicí Harland and Wolf.
Stroje byly poháněny stlačenou parou z potrubí vedoucí od kotlů. Olympic měl kormidelní stroje dva, jeden fungoval permanentně a druhý byl udržován v pohotovosti do zálohy v případě poruchy hlavního stroje.
Mechanismus se skládal z páky kormidla která byla spojena s pněm pružinami které tlumily nárazy na kormidla a tím na celý mechanismus čímž bránily jeho poškození. Hlavní páka se skládala ze dvou ocelových ramen a každé z nich bylo posazeno uprostřed soustavy. Nad soustavou byla kormidelní páka která se v případě poruchy dala ovládat pomocí palubních vratidel.

Noční režim posádky

13. května 2014 v 16:08 | Autor |  Posádka
Olympic celou plavbu žil i v noci. Loď de facto plnila funkci plovoucího hotelu který musel fungovat na sto procent, čili se musel udržovat pořádek ve veřejných prostorech, přípravy v kuchyních na příští den, mytí palub a mnoho dalšího.
Kolem půlnoci až jedné hodiny ranní, uklízecí personál se vydal na svou rutinní škálu prací. V noci paluby utichaly jelikož drtivá většina pasažérů se ukládala ke spánku a restauranty například Café Veranda se uzavírala kolem jedenácté podobně také A la Carte Restaurant. Personál se rozdělil na několik skupin které obsadily schodiště, frekventované chodby, venkovní prostory a pustily se do práce které zahrnovali zametání, vytírání a obvyklou sanitaci ovšem za tichosti aby pasažér nebyl rušen. Venkovní prostory zabraly velkou část práce jelikož přes den byla zejména za pěkného počasí velká frekventovanost pasažérů právě zde.Posádka vzala mopy s kbelíky s vodou a důkladně očišťovala paluby.
Ze stravovacích odvětvích lodi přes noc bylo plno práce v kuchyni kde se připravovalo jídlo pro více než 2000 lidí na druhý den. Nejprve se v části přípraven začalo zadělávat na ranní pečivo, bourání masa, příprava těžkého koloniálu.
Jídelny a restauranty se po zavírací době musely připravit na snídaně. Práce zahrnovala výměnu ubrusů, založení inventáře a rutinní úklid. Poté posádka opustila po práci prostory a uložila se ke spánku.
Noční směnu mělo několik důstojníků na můstku a také samozřejmě osádka vraního hnízda.

Noční směny: strojníci, topiči, seřizovači, řezníci, pekaři, důstojníci, hlídka, stevardi, uklízecí personál, lékařský personál.

(Obrázky: Lost in the Darkness, James Cameron)

Vyhazovače popela

10. srpna 2013 v 21:59 | Autor |  Lodní zařízení
Olympic i přes své dokonalé spalování 650 tun uhlí denně vyžadoval likvidaci vyhořelého paliva. Pro likvidaci 100 tun popela proto musel existovat promyšlený a efektivní způsob jak se s tímto problémem vypořádat jelikož kotelny se nacházely pod čárou ponoru.

V každé kotelně proto bylo zařízení zvané "Ash ejector" čili vyhazovač popela který tento problém řešil.
Každá kotelna měla své dvě místa pro likvidaci popela "Ash Place", na každém boku jeden vyhazovač který byl zapuštěn u uhelném bunkru.
Vyhazovač se skládal z několika částí ( z roštu, čerpadla a potrubí)
Při likvidaci se postupovalo následovně: Topič (přihazovač) vždy nastoupil s kolečkem ke svému kotli a začal popel co nejrychleji vymetávat. Jakmile měl kolečko plné odebral se k vyhazovači popela. Přes rošt přihazovač začal házet popel do násypky zásobníku, který popel nasával vzduchem do proudu vody v odlučovacím potrubí ve kterém tlak vody byl 150 liber (o tento tlak se staralo čerpadlo). Voda odnesla popel šikmou trubkou až ven. Tlak popel vždy odnesl dostatečně daleko od boku lodi nad vodní hladinou což bylo velice efektivní.
Tento typ zařízení používal jen Olympic a Titanic ze tří sester Olympic class. Britannic který stejně jako Cunardova Aquitania byl modernější využíval rozhoz popela pod čárou ponoru. Avšak princip byl stejný. (viz. schéma v záhlaví)

Odpadní systém a odpadové hospodářství

9. srpna 2013 v 21:09 | Autor |  Život na lodi
Tak obrovská loď jako Olympic který byl nadneseně hotel s přídí a zádí měl velkou spotřebu, tak také svůj velký výdej odpadu.
Odpad byl z velké části z gastronomických provozů, čili kuchyně, restauranty, jídelny. Při vaření vznikal enormní objem odpadu který musel být včasně a řádně ničen.
Odpad byl různorodý, zbytky od vaření, zbytky jídel, popel, odpadní voda, vývody toalet...
Dnení doba nabízí mnoho způsobů ekologických a efektivních které dokáží tento problém na velkých plavidlech řešit.
Dnes na rozdíl od doby Olympiku se odpad striktně recykluje, lisuje, drtí, a přímo na palubě pálí což usnaďnuje jeho skladování a příroda je ušetřena.
Odpadní systém byl znamenitý, avšak nebyl zcela ekologický. Veškeré vývody od toalet a kuchyní vedly na boky lodi mezi úrovni paluby F a G kde bylo jejich ústí směřováno do moře.
Popel byl vhazován do moře. Toto se však později změnilo poté co Olympic přešel na naftu.
(Poznámka: Sesterská loď Britannic byla vybavena novou lodní odpadní "technologií". Loď nevypouštěla odpad a vodu z toalet do moře ale do vlastní nádrže (septiku))
Papírové obaly se schraňovaly a po připlutí odváženy do spaloven, lahve od piva jako vratný obal se navracely výrobcům, lahve od vína se likvidovaly stejně jako plechovky.

Refit 1932

28. dubna 2013 v 13:02 | Autor |  Osudové okamžiky a kariéra
V roce 1932 prodělával Olympic značnou krizi díky úpadku lodní dopravy. Majitelé chtěli Olympiku vrátit jeho běžný standard cestujících a proto byl Olympic na čtyřiměsíce odstaven z transatlantických plaveb. Majitelé Olympiku prohlásili, že po refitu v březnu 1933 bude vypadat "Jako nový".
Zmodernozování se týkalo z velké části interiérů které se měly více přiblížit tehdy populárnímu stylu Art Deco. Art Deco se vyznačovalo svou podobnou z rozšířené secese, a svou barevnou výrazností. V tomto stylu se plavidla podřizovala módou žádající klientelou, zejména nové parníky jako na například MV Georgic, MV Britannic, Normandie.
Olympic byl však postaven z doby která se vyznačovala styly např. Versailles, Styl Královny Anny, Edwardovský, Empír, Gregoriánský. Tyto styly byly naprosto odlišné avšak designéři se je pokusili při modernizaci přiblížit současnému Art Decu.
Schodiště první třídy se znančně proměnilo. Jeho barva (ořechová) byla přetřena na jemnou avokádovou zelenou, kování a detaily v řezbě byly zvýrazněny zlacením což v kombinace se zelenou vypadalo vcelku vkusně, avšak jeden z návrhářů který Olympic navrhoval se zděsil a prohlásil že toto opatření je vandalismus.
Kajuty byly o několik tónů zesvětleny. Kajuty s bílým obložením a dubovým soklem byly zdetailněny jemnou růžovou nebo modrou či krémovou.
Ostatní interiéry zůstaly netknuté.
Technická stránka Olympiku prodělala pouze malé úpravy a seřízení strojů. Olympic dostal nový nátěr celého trupu, nástavby a také komínů.
Po nástupu do služby v březnu 1933 Olympic dosahoval rychlosti 23 uzlů.
Rok 1933 byl pro Olympic nejhorší za celou kariéru, byl totiž velice ztrátový. Za rok 1933 Olympic přepravil méně než 9000 pasažérů což bylo se srovnáním z minulých let naprosto alarmující. Počátkem roku 1934 se situace zlepšila, avšak opět zakolísala do záporných čísel.

Kam dál