Září 2010

Další fotografie z nehody s lodí Hawke

30. září 2010 v 18:08 | Autor |  Fotogalerie
Tyto fotografie jsou z nehody s lodí Hawke, první nehody Olympiku. Zajímavost je že tato srážka vyvolala senzaci, jelikož Olympic po srážce byl normálně schopný plavby a nepotopil se, jiná loď by pravděpodobně šla ke dnu.
gsdfgsdfgs
asfasdfasdfa
safsdfasdf
fsdafasdfasdfsaasd

Fotografie Olympiku

27. září 2010 v 13:56 | Autor |  Fotogalerie
asfasfasd
asdfadsfasd
safasdfas
sadfasdasd
sdfgsdfgsdfg
dsadasdasas
fasfas


Exkluzivně! Nová šokující teorie katastrofy Titaniku!

22. září 2010 v 20:12 | Autor |  Aktuality
Obecně přijímané tvrzení, že se loď Titanic potopila, protože plula moc rychle a posádka ledovec, do něhož plavidlo narazilo, zahlédla příliš pozdě, neplatí. Alespoň to ve své knize tvrdí Louise Pattenová, jejíž děda byl nejvyšším palubním důstojníkem, který potopení Titaniku přežil.
Podle Pattenové posádka o ledovci věděla v dostatečném předstihu a mohla se mu zcela vyhnout. Katastrofu však způsobil hrubý omyl kormidelníka, který loď navedl na ledovec. Zpanikařil a zvolil prý špatný směr. Náprava přišla příliš pozdě a ledovec prorazil bok Titaniku. I tak se ale mohla posádka a cestující zachránit, kdyby se loď nehnula z místa namísto dalšího manévrování.
Skutečné příčiny téměř sto let staré nehody byly podle autorky drženy v tajnosti, protože byly příliš zahanbující. Pattenové děd, druhý důstojník Charles Lightoller údajně vyšetřovacím týmům na obou stranách Atlantiku lhal, protože se obával, že lodní společnost zkrachuje, jeho kolegové přijdou o práci a jeho reputace válečného hrdiny dojde újmy. Lightoller se během druhé světové války aktivně podílel na evakuaci spojeneckých vojáků v Dunkirku.
Kormidelník jednal podle starých pravidel

Titanic se potopil na své první cestě z anglického Southamptonu do New Yorku v roce 1912. Příčinou kormidelníkovy chyby byl dvojí systém řízení lodí v době rozkvětu paroplavby, tvrdí Pattenová. Někteří členové posádky byli údajně stále zvyklí jen na zastaralý systém řízení plachetních lodí a nikoliv na nový.
Když první důstojník William Murdoch zahlédl ledovec ve vzdálenosti dvou mil, vydal rozkaz točit kormidlem, na který prý však kormidelník Robert Hitchins zareagoval přesně opačně. Ačkoliv byla téměř okamžitě sjednána náprava, bylo pozdě.
Louise Pattenová odhalila nová fakta o Titaniku
"Kormidelník zpanikařil a příčinou nárazu Titaniku na ledovec bylo to, že otočil kormidlo špatným směrem," citoval deník Daily Telegraph Pattenovou, která po letech příběh převedla do románu.
O potopení mohl rozhodnout příkaz vlastníka
Její děda na palubě v době kolize nebyl, ale podle knihy Good as Gold se zúčastnil dramatické poslední schůzky velení v kabině prvního důstojníka těsně před tím, než šel Titanic ke dnu. Tam se Lightoller dozvěděl, co se stalo. Zatímco srážka s ledovcem byla důsledkem chyby, to, co následovalo, bylo volní rozhodnutí. Šéf společnosti White Star Line přesvědčil kapitána, aby pokračoval v plavbě. "Bruce Ismay trval na tom, aby se plulo dál, bezpochyby, aby nepřišel o investice a nepoškodil jméno společnosti," uvedla Pattenová.

Titanic tak dalších deset minut pokračoval pomalu vpřed, v důsledku čehož nabral množství vody,což urychlilo potopení o několik hodin. "Nejbližší loď byla vzdálená čtyři hodiny. Kdyby Titanic zůstal stát, je pravděpodobné, že by pomoc přišla včas," poznamenala autorka.
Pravda byla podle Pattenové úmyslně zastřena. Lightoller byl jediným přeživším, který ji znal. Krytí zaměstnavatele White Star Line prý pro něj byla otázka cti. Jediný, komu pověděl, jak se události seběhly, byla Lightollerova žena Sylvia, která informace předala vnučce Pattenové.

from: novinky.cz


První přestavba 1912/1913

20. září 2010 v 17:01 | Autor |  Osudové okamžiky a kariéra
Zkáza Titaniku všem ukázala že bezpečnost a větší kapacita člunů je nezbytná. Všechny katastrofa šokovala. Na většině lodí se začalo upravovat zařízení jako jeřáby se čluny atd. Olympic šel na přestavbu. Olympic byl zbaven rozdělovacích přepážek mezi čluny na člunové palubě. Na místo přepážek byly umístěny nové čluny . Ale touto úpravou se místo na člunové palubě zmenšilo. Olympic také dostal zesílení dna a stěn u čáry a pod čárou ponoru. Přepážky byly zvýšené a tím se zvýšila bezpečnost Olympiku. Na palubě se přistavěla Pařížská kavárna a část A la Carte Restaurantu díky oblibě na Titaniku. V tomto roce Olympic získal titul největšího zaoceánského parníku světa.

Vodotěsné přepážky

19. září 2010 v 14:12 Stavba
Celé podpalubí Olympiku rozdělovalo patnáct příčných přepážek na šestnáct velkých vodotěsných komor. Přepážky označené ve směru od přídě k zádi písmeny A až P se zvedaly od vnitřního dna a procházely pěti, respektive čtyřmi palubami nad ním: první dvě a posledních šest dosahovalo k palubě D, šest přepážek ve středu lodi dosahovalo pouze k palubě E. Všechny vodotěsné přepážky byly zpevněny, aby odolaly značným tlakům, kterým mohly být vystaveny v případě neštěstí. První dvě přepážky na přídi a poslední přepážka na zádi byly neprůchodné. Všechny ostatní měly vodotěsné dveře umožňující pohyb posádky a cestujících mezi jednotlivými komorami. Na palubě dna lodi byly jediné dveře, a to v přepážce K, jimiž se vcházelo do mrazícího boxu. Na palubě G nebyly v přepážkách žádné dveře. Na palubách F a E měly vodotěsné dveře téměř všechny přepážky, umožňovaly propojení prostor užívaných cestujícími. Všechny tyto dveře se daly zasouvat ze strany a uzavírat ručně z paluby, ke které přepážka dosahovala, nebo ručním zařízením umístěným přímo na nich. K uzavření dveří na pasažérských palubách bylo však třeba speciálního klíče, kterým disponovali jen vybraní stevardi. V přepážkách D až O, bezprostředně nad vnitřním dnem v komorách, ve kterých byly umístěny stroje a kotle, bylo dvanáct vertikálně uzavíratelných dveří, manipulovaných elektrickým zařízením ovládaným z velitelského můstku. Pokud byly tyto dveře otevřeny, držely je západky. 
V případě nebezpečí, nehody, nebo kdykoli to pokládal kapitán či službukonající strážní důstojník za nutné, signálem z můstku elektromagnety uvolnily západky a všech dvanáct dveří sklouzlo vlastní váhou k podlaze, čímž celý prostor vodotěsně uzavřely. Jejich zavírání signalizovalo varovné zvonění. Zvláštní brzdící zařízení zpomalovalo jejich pád a k úplnému uzavření došlo během 25 až 30 sekund. Jestliže byly tyto dveře uzavřeny elektrickým signálem z můstku, bylo je možno otevřít až po vypnutí přívodu elektrického proudu. Když se tak stalo, otevíraly se každé zvlášť ručně. Mohly být uzavírány i jednotlivě, ale pouze pákami umístěnými vedle nich. Existovala ještě třetí možnost jejich uzavření: pod úrovní podlahy každé vodotěsné komory byl zabudován plovák, který se v případě, že do komory vnikla voda, nadzvedl a tím uvolnil pojistku, která uzavřela dveře na obou stranách ohrožené komory.
V každé komoře, kterou bylo možno vodotěsně uzavřít, byl ve stropě nouzový průlez, zpravidla vedoucí až na člunovou palubu. Mohli jím po železném žebříku uniknout ti, kdo nestačili prostor opustit před uzavřením dveří. Po katastrofě Titaniku byly přepážky zvýšené a bylo jich přidáno víc.

Charlie Chaplin a Mary Pickford na Olympiku

16. září 2010 v 18:21 | Autor |  Slavní pasažéři
Známý komik a bavič světoznámí Charlie Chaplin se plavil na Olympiku. Na Olympiku se plavil v roce 1921. Charlie výhradně preferoval na cestu mezi Evropou a Amerikou výhradně Olympic. Na první fotografii je Charlie na Olympiku s herečkou Mary Pickford na člunové palubě u plošiny s kompasem. Olympic hostil mnoho slavných osobností například světoznámá "Molly" Brownová která cestovala na Titaniku, do Evropy připlula na Olympiku.
fsdgsgsdfgsdg

dsgsdfgsdgfadsfasfadsf

Záchrana malé sestry Titaniku a Olympiku Nomadiku

16. září 2010 v 16:17 | Autor |  SS Nomadic & SS Traffic
sadfsfasdfasdf
Společnost spravující technické památky Belfastu (Belfast Industrial Heritage - BIH) a nezisková organizace v Severním Irsku rozvinuly snahu o jeho záchranu. 26. ledna 2006 tak byl, díky úsilí představitelů výše zmíněných sdružení, SS Nomadic v aukci prodán vládě Severního Irska, konkrétně ministerstvu kulturního rozvoje (department for social development) za 171 320 liber (vyvolávací cena byla 165 000 liber). SS Nomadic tedy opustil Le Havre, aby se po dlouhých desetiletích v červnu roku 2006 konečně vrátil do svého rodného domova v Belfastu. Loď zde byla vřele přivítána ministrem kulturního rozvoje Davidem Hansonem, zástupcem města Belfast Ruth Pattersonovou i širokou veřejností. Protože Nomadic během let, kdy sloužil jako restaurace, přišel o vlastní technické vybavení, jeho transport zajistila společnost Anchor Marine Transportation Limited. Studie provedené městem Belfast odhadly předběžné náklady na rekonstrukci Nomadicu na 7 milionů liber. Komise belfastského přístavu (Belfast Harbour Commissioners) vyslovila souhlas s dočasným zakotvením lodi. Současně byla zřízena nadační sbírka. Nyní, když je Nomadic registrován na seznamu historických plavidel Spojeného království (United Kingdom's National Register of Historic Vessels), může projekt na jeho obnovu zažádat o grant, který by velkou měrou přispěl k současné částce 60 000 liber z veřejné sbírky a 100 000 liber získaných od magistrátu Belfastu. Veřejnost zároveň založila oficiální společnost na záchranu Nomadicu (Nomadic Preservation Society)

from:wikipedia.org

Komíny

15. září 2010 v 19:35 | Autor |  Stavba
Nad palubami Olympiku čněly čtyři eliptické komíny, jejichž širší průměr byl 7,3 metru, tedy dostatečný prostor k průjezdu dvou lokomotiv vedle sebe. Mezi horními konci komínů a kýlem lodi byla vzdálenost 53 a půl metru. Tři přední odváděly kouř z topenišť kotlů a zadní komín, umístěný nad komorou turbíny, sloužil jako ventilátor. Do něj též ústilo potrubí odsávající pachy z lodních kuchyní. Ještě výš než komíny se tyčil přední a zadní stožár. Oba stožáry byly ocelové a na koncích ještě prodloužené nástavci z týkového dřeva. Na předním stožáru, 29 metrů nad čarou ponoru, bylo umístěno hlídkové stanoviště, ono pověstné "vraní hnízdo". Přístup k němu byl po kovovém žebříku uvnitř dutého stožáru, vchodové dveře byly na úrovni paluby C. Ve výšce 15 metrů nad komíny byly mezi oběma stožáry nataženy antény lodní vysílačky
Komíny za války byly přetřeny do kamuflážního nátěru jako ostatní části lodi. Po válce se opět vrátily k svému vzhledu. O několik let co Olympic přecházel na diesel, musely být komíny odmontovány, jelikož kotle a parní zařízení prošli jen tudy.
zdroj:titanicworld.cz



Kresby

13. září 2010 v 19:37 | Autor |  Fotogalerie
sdfsdfsdfsdsfd
sadfasdfasdf
yxasdfasdfas
sdfsdgfsdfg

Paluba G

12. září 2010 v 20:04 | Autor |  Paluba G
sadfasdfsdfasdf























Na palubě G byl pro rozptýlení sál pro míčové hry s 9 x 6 metrů velkým kurtem a ochozy pro diváky. Paluba G neprocházela celou délkou lodi, měla pouze příďovou a záďovou část, mezi nimi byly umístěny kotelny a strojovny. Příďová část dlouhá 58 metrů byla zpočátku asi dva metry nad čarou ponoru, ale směrem ke středu lodi se zvolna svažovala, na konci již byla na úrovni čáry ponoru. Bylo na ní ubytováno 45 topičů a mazačů a v 26 místnostech 106 cestujících III. třídy. Zbytek prostoru zaujímalo skladiště zavazadel cestujících I. třídy, lodní pošta a sál pro míčové hry. Za příďovou částí paluby G byly uhelné bunkry zabírající v šesti vodotěsných komorách prostor kolem horních pouzder kotlů. Za nimi následovaly dvě komory s pouzdry pístových parních strojů a turbíny umístěné pod nimi. Potom pokračovala v délce 64 metrů záďová část paluby G se zásobárnami, skladišti a šedesáti kajutami pro 186 cestujících III. třídy, která ležela již pod čarou ponoru. Paluba G byla nejspodnější palubou, na které byli ubytováni cestující nebo posádka.
titanicworld.cz
sdfasfasdf
Paluba G


Paluba F

12. září 2010 v 16:05 | Autor |  Paluba F

Na palubě F byly v její přední části místnosti pro 53 topičů třetí směny a jinak - kromě 64 kajut II. třídy - se na ní nacházely hlavní ubytovací prostory III. třídy zabírající celou šířku lodi v délce 45 metrů. Dále byly na této palubě dva velké salóny, jídelna III. třídy a lodní prádelny. Před jídelnou, na pravoboku lodi, vyvolával údiv bazén o rozměrech 10 x 5 metrů - po Olympiku byl Titanic druhou lodí na světě, která byla vybavena bazénem - a komplex tureckých lázní s pozlaceným interiérem ochlazovacích místností. Pro ty, kteří si žádali jejich služeb, byla v lázních k dispozici i masérka




















































































































































































text:from titanicworld.cz



Záběry z Olympiku

8. září 2010 v 20:24 | Autor |  Videa


Olympic prochází přestavbou a nastupuje zpět do služby(1919/1920)

7. září 2010 v 20:22 | Autor |  Osudové okamžiky a kariéra
Válka je u konce, dne 12.8.1919 se RMS Olympic vrací do Belfastu do Thompsonova suchého doku na přestavbu do původního stavu a vzhledu. Kamuflážní nátěr komínů je nahrazen krémovou a černou barvou které jsou typické pro White Star Line. Celá loď se přetřela na své původní barvy. Z palub mizí i některé záchrané čluny společně se spuštěcími jeřáby, dále kanóny z přídě i ze zádě. Do lodi se vrací i vybavení které bylo kvůli nebezpečí uchováno ve skladech kde čekalo na konec války. Olympic už nyní zůstává sám z tria Olympic class jelikož se sestra Britannic potopila ve Středozemním moři. Olympic byl 17.června 1920 byl oficiálně předán zpět do služby. Všichni oslavovali návrat "Staré spolehlivé". Olympic byl ozdoben vlajkoslávou a otevřen pro veřejnost která si ho mohla prohlédnout v celé jeho dokonalosti. Olympic byl modernizovaný i po technické stránce. Místo uhlí se začala používat nafta. Kotle na uhlí byly upravené pro naftu a uhelné bunkry taktéž. Za tento revoluční krok Olympic dostal prestižní ocenění. Nafta byla sice dražší ale za to se zkrátila doba tankování. Tankování uhlí bylo na dny ale tankování nafty byla otázka hodin. Počet topičů se zmenšil ze 350 na 60. Jako pokus přitáhnout větší klientelu a to třeba cestovatele se na Olympiku zřídila turistická třída v roce 1928. O rok později bylo do první třídy přidáno více koupelen. Taneční parket byl dodán do jídelny první třídy.


141. let White Star Line

6. září 2010 v 18:28 Aktuality
                               Dnes je to 141 let co byla založena White Star Line.
dfsafasfasdfas


Joseph Bruce Ismay

5. září 2010 v 19:55 | Autor |  Osobnosti u zrodu
Joseph Bruce Ismay (obvykle nazývaný jen J.Bruce Ismay nebo jenom Bruce) se narodil v roce 1862 jako nejstarší syn rejdaře Thomase Henry Ismaye. Jako na syna úspěšného otce byly na mladého Bruce kladeny hned od dětství veliké nároky. Byl poslán na prestižní soukromou školu v Elstree, později do Harow. V mládí vynikal jako úspěšný sportovec, zejména v tenise a při honech. Po ukončení školy pobýval se svým učitelem rok ve Francii, po té nějaký čas cestoval. Ve čtyřiadvaceti letech nastoupil ve firmě White Star Line, kde pracoval jako partner společnosti až do otcovy smrti v roce 1899. V roce 1888 se oženil s bohatou Američankou Julií Schieffeelinovou. Když se stal v roce 1899 výkonným prezidentem firmy, nečekalo ho vůbec lehké období. S nástupem amerických monopolů hrozily White Star Line netušené problémy, což nový šéf pochopil. Když v roce 1902 přistoupil Ismay na podmínky J. P. Morgana a převedl svoji firmu do amerického koncernu IMM, mnoho ortodoxních Britů včetně Ismayovy matky mu vyčítalo zbabělost. I Ismay věděl, že vstupem amerického kapitálu do White Star zaprodal tak trochu firmu zámořskému obrovi. Na druhou stranu se však již brzy stal generálním ředitelem IMM a výsledkem byl další rozkvět "Bílé hvězdy". Ismayův život se začal hroutit v roce 1907, kdy spolu s lordem Pirriem rozhodli o stavbě Olympiku a Titaniku. Nějaký čas sice mohl žít se slávou majitele dvou největších lodí světa, ale jen krátce. Po katastrofě Titaniku se stal štvancem a trochu nespravedlivě i obětním beránkem. Veřejnost mu vyčítala zejména fakt, že na rozdíl od kapitána a lodního stavitele nedokázal statečně vytrvat na potápějící se lodi a nastoupil do záchranného člunu, a také nepodložené a nepotvrzené informace, že nutil během plavby kapitána Smithe k neustálému zvyšování rychlosti. Marně se Ismay po neštěstí obhajoval, že s kapitánem nikdy o rychlosti Titaniku nejednal a že v záchranném člunu, do kterého vstoupil, bylo ještě místo a on byl jediný, kdo stál poblíž. Bezprostředně po katastrofě, ještě na palubě Carpathie, se Ismay psychicky zcela zhroutil. Krutí novináři i americký vyšetřovací výbor jeho chování na palubě Titaniku tvrdě odsoudili a ani britská veřejnost nejednala jinak. Z ran, které na něho dopadly, se Ismay již nikdy nevzpamatoval. Na podzim 1912 nabídl rezignaci na funkci generálního ředitele IMM, žádal však, aby mohl zůstat alespoň prezidentem White Star Line. To však bylo zamítnuto. Ismay o obě funkce přišel a raději se stáhl z veřejného života. Vědět o sobě dal prakticky už jen jednou, částkou 10 000,- liber, kterou přispěl do fondu pro vdovy po námořnících zahynulých na moři. V roce 1936 mu byla amputována pravá noha a 17.října 1937, pouhý měsíc potom, co byla sesterská loď Titaniku Olympic sešrotována, zemřel. V Ismaově sloupku v Národním biografickém slovníku vynechal autor jakoukoli zmínku o Titaniku. Ismay by mu za to byl jistě vděčný.
titanicworld.cz