
Všechny kotle měly průměr 4,79 metrů, oboustranné byly 6,08 metrů dlouhé a jednostranné 3,5 metru. Každý oboustranný kotel měl šest topenišť a jednostranný tři topeniště, využívající přirozeného tahu, posilovaného větráky vhánějícími vzduch pod rošty. Na Olympiku bylo 29 kotlů. Po generální úpravě pohonu z páry na na naftu musel být jeden kotel vyměněn za menší kvůli vnitřní obšívce. Komíny které odváděly splodiny a kouř byly první tři, čtvrtý byl jako ventilace z kuchyně. Kotlů bylo vedle sebe 5. Po již zmíněné generální úpravě byl snížen počet topičů z 350 na 60. Z kotelen vedlo dvojité parní potrubí do strojovny. Kotelny byly propojeny vodotěsnými elektricky ovládanými dveřmi které se v případě nouze uzavřely téměř okamžitě. Do kotelen se chodilo po žebřících. V kotelnách byl telegraf který přijímal rozkazy z můstku, ohledně rychlosti, a přikládání nebo uzavření regulátorů spalování.








část textu z titanicworld.cz

