Květen 2011

Vratidla, kotevní navijáky, pacholata

31. května 2011 v 19:53 | Autor |  Lodní zařízení
Olympic měl nespočet navijáků. Jedním typem bylo vratidlo které bylo vysoce výkonné. Vratidlo se používalo v případě tažení lodě do suchého doku. Když Olympic potřeboval najet k nástupišti pomáhaly mu remorkéry které ho za vratidla pomocí lan tahaly nebo tlačily. Vratidla byla na palubě B a měla motory na palubě C. Ovládání bylo přímo u vratidla na palubě B. Vratidla měla parní stroj který byl velice výkonný a dokázal namotat lana bez sebemenších potíží. Možná v průběhu let během rozvoje techniky byly parní stroje vratidel odstraněny a byl nahrazeny elektrickými. Na zádi byla také vratidla, stejná jako na přídi. Jejich motory byly též na úrovni paluby C, za společenskou místností a kuřáckým salónkem III. třídy a jejich ovládání bylo též na palubě B. V tomto prostoru se nacházel i stroj který ovládal kormidlo.
Dále zde byly kotevní navijáky které musely vyvinout velkou sílu aby několika tunové řetěžy a kotvy každá o váze 15,5 tun bez obtíží ovládaly. Kotevní navijáky se ovládaly jako u vratidel a měly motor na palubě C.
"Pacholata" byla umístěna po bocích přídové paluby a na bocích záďové paluby. Pacholata byla kovová a sloučena do páru ale byla i kombinovaná se třemi hlavicemi a dvěma háky a nebo jenom dvouhlavicové s dvěma háky. Když loď kotvila u nástupiště, pacholata sloužila pro uchycování lodi.

































Dnes před 100. lety byl spuštěn na hladinu RMS Titanic

31. května 2011 v 8:35 | Autor

Dnes před 100. lety 31.5 1911,byl spuštěn na hladinu RMS Titanic. Celá tato akce přilákala skoro 100 000 diváků kteří si nenechali ujít spuštění největší lodi světa která byla největším počinem tehdejší doby.
Okolo 12:15 Greenwichského času byla vypuštěna slavnostní červená raketa a asi o minutu později se dal trup do pohybu. Celá akce spuštění trvala 62 sekund. Poté byl trup Titaniku odtažen na 10 měsíční dokončovací práce.
V tento den byl Olympic který se vrátil z úspěšné zkušební plavby otevřen veřejnosti která si mohla prohlédnout. Poté odlul do Liverpoolu kde byl jeho domovský přístav a tam byl znovu otevřen veřejnosti. Poté odlul do Southamptonu a 14. 5 odtud vyplul na svou první plavbu do New Yorku pod velením kapitána Smitha který později z Olympiku přešel na Titanic.

Kapitán E.J Smith

28. května 2011 v 16:31 | Autor |  Posádka
Stát se kapitánem byl tehdy tvrdý chlebíček. Smith začal ve věku šestnácti let jako plavčík na plachetnici. Během anglo-búrské války sloužil jako kapitán v Královské námořní záloze. V době, kdy převzal velení Titaniku, mu bylo šedesát let, pro společnost White Star se plavil třicet let, z toho dvacet pět let v hodnosti kapitána. Kdosi spočítal, že do první plavby Titaniku měl kapitán Smith za sebou již dva milióny mil plavby ve službách společnosti. White Star Smithovi plně důvěřovala. Jmenovala ho komodorem své flotily a svěřovala mu velení nad nejnovějšími a nejlepšími zaoceánskými parníky. Než nastoupil na Titaniku, velel kapitán Smith Olympiku. Z mužů na kapitánských můstcích pobíral nejvyšší plat - 1250 liber ročně, zatímco například kapitán Lord z lodi Californian, která nepřispěchala Titaniku na pomoc, dostával ročně 240 liber. Zachoval se i filmový snímek, na němž je kapitán Smith zachycen v uniformě se šosatým kabátem; má tvrdý límec, čtyři pásky na rukávech a s pečlivě upraveným vousem vypadá upjatě a důstojně. Důvěryhodný vzhled byl tehdy pro kapitána lodi stejnou výhodou, jakou je dnes pro pilota dopravního letadla.
Mezi cestujícími byl velmi oblíbený a mnoho cestujících si dokonce měnilo plánované trasy na lodi jen aby se plavili s ním. Proto se mu také přezdívalo "Kapitán milionářů".
O postavení, které měl kapitán Smith nejen v námořních kruzích, ale ve společnosti vůbec, svědčí o události, ke kterým došlo po jeho smrti. O dva roky později, v roce 1914, rozhodl starosta Lichfieldu, že si Smith zaslouží, aby mu město postavilo pomník.






Jídelna III. třídy

28. května 2011 v 15:36 | Autor |  Paluba F

Pro snídaně, obědy a večeře sloužila pro cestující III. třídy jídelna III. třídy která se nacházela na palubě F. Jídelna se dělila na dvě části které byly rozdělené vodotěsnou přepážkou. Kapacita obou částí byla dohromady pro 473 pasažérů. Každá místnost se rozkládala od jednoho boku lodi ke druhému a byla podobného stylu jako společenská místnost III. třídy. Stěny byly bílé ze smaltované borovice, nábytek tmavý, jednoduchý (dlouhé stoly, židle se zaoblenými opěradly).
Dostatek světla zajišťovala kulatá lodní okénka a osvětlení které bylo formou obyčejných žárovek. Na stěnách viselo několik prospektů White Star Line které byly i v jiných společných místnostech III. třídy. Za jídelnou III. třídy se
nacházela kuchyně pro III. třídu, dále pak spíž, pekárna a sklady.

Kuřácký salónek III. třídy

28. května 2011 v 14:31 | Autor |  Paluba C
Kuřácký salónek III. třídy se nacházel na palubě C vedle společenské místnosti III. třídy na zádi. Kuřácký salónek III. třídy sloužil převážně mužům jelikož v tehdejší době bylo nevhodné aby dámy kouřily doutníky a cigarety a ještě k tomu za přítomnosti mužů ale ve III. třídě toto pravidlo neplatilo tak hodně jako v I. třídě a II. třídě.
Salónek byl zařízen v tmavším kontrastu s hnědými stěnami ze smaltované borovice stejně jako tomu bylo ve vedlejší společenské místnosti III. třídy. Podlahu tvořilo linoleum se čtverci bílé a červené barvy společně s výplní která připomínala květy. V místnosti byl tmavý nábytek (dlouhé lavice seřazené vedle sebe, židle se zaoblenými opěradly, stolky). V rámci hygieny byl nábytek bez čalounění. Na stěnách byly v rámech prospekty White Star Line.
Vedle místnosti byl přiléhající bar který nabízel alkohol a jiné nápoje. V sortimentu alkoholu byly pálenky, tmavá irská, anglická piva a další alkohol.
Před vstupem do místnosti byl něco jako vestibul ve kterém bylo větší schoditě na spodní palubu které bylo ještě rozděleno na čtyři samostatná schodišťě.



Stravování III. třídy

28. května 2011 v 12:06 | Autor |  Život na lodi

Stravování III. třídy bylo o skromnější než ve II. třídě ale i tak byl sortiment jídelníčku pro pasažéry něčím úžasným jelikož na jiných lodích nebyly podmínky tak dobré jako na Olympiku ale to se během let měnilo k lepšímu.
Pro stravování III. třídy sloužila jídlena III. třídy která se nacházela na palubě F. Jídelna byla v jednoduchém stylu s dřevěnými židlemi se zaoblenými opěradly, a klasickými dřevěnými stoly.
Jídelníček III. třídy byl typický pro tehdejší stravovací návyky. Jídleníček obsahoval jednoduché nenáročné polévky, vepřové maso,hovězí maso, luštěniny, brambory, suchary, těstoviny a jednoduché koláče, čerstvé pečivo, ovoce a pudinky. Jídla se podávala třikrát denně čili snídaně, oběd a večeře. Nápoje byly skromné, jako káva, čaj který se podával během dne aby se dodržoval pitný režim. Samozřejmě se na palubě podával i alkohol který zahrnoval pálenky, tmavá piva a další. Alkohol byl uložen v baru na palubě C v kuřáckém saloku III. třídy, a na palubě D v baru takzvaného "Otevřeném prostoru III. třídy" který sloužil jako společesnká místnost která byla na plánech označena "3rd Class Open Space".
Během let se situace III. tříd na lodích měnila. Na palubě Olympiku se v roce 1928 zrušila III. třída jelikož imigranti už moc do Ameriky necestovali, a tak se zřídila turistická třída. S turistickou třídou přišel i bohatší jídelníček a ještě lepší podmínky.


Záchranné vybavení

27. května 2011 v 20:27 | Autor |  Lodní zařízení

Olympic díky své velikosti, prostornosti a kapacitě potřeboval špičkové záchranné vybavení které by bylo v případě nebezpečí použito pro záchranu cestujících a posádky.
Do záchranného vybavení patřily záchranné čluny spolu se spuštěcími jeřáby, záchranné vesty, světlice, lana, záchranné kruhy, lodní vysílačka a další.
Záchranných člunů bylo 20 z toho 14 dřevěných, dva pohotovostní kutry a čtyři skládací čluny. Ke spouštění sloužily kladkové spuštěcí jeřáby Wellin. Člunů po katastrofě Titaniku výrazně přibylo a také i v pozdějších letech služby Olympiku se kapacita člunů znásobila.
Záchraných vest bylo na palubě 3.560 které byly rozmístěné po celé lodi. Záchranná vesta byla z bílého plátna a vyplněná korkem a měla vázání které začínalo na bocích zádové části a uvazovalo se přes hrudník. V každé kajutě bylo uloženo několik vest přesně podle počtu pasažéru v kajutě. Vesty se ukládaly ve spacím prostoru aby v případě nouze byly "po ruce". Ve III. třídě se vesty mohly vyskytovat v kovových bednách na některých chodbách. Pro přivolání pomoci sloužila lodní vysílačka na člunové palubě a signalizační světlice. Lodní signalizační světlice byly zřejmě uloženy v mapovně za kapitánským můstkem. V případě nouze se světlice vystřelovaly z kapitánského můstku. Měly za úkol přivolat pomoc svým jasným bílým světlem a také svým pronikavým hlukem který vznikl při explozi světlice. Dále na palubě byla lana,48 záchranných kruhů z korku.








RMS Olympic připlouvá do New Yorku ze své první plavby, 21. 6 1911

25. května 2011 v 20:12 | Autor |  Osudové okamžiky a kariéra

RMS Olympic 21.6 1911 připlouvá do New Yorku ze své první plavby kterou začal v anglickém Southamptonu. Když Olympic připlouval tak se málem srazil s remorkérem jelikož lodní šrouby Olympiku vyvolávaly sací sílu která remorkér táhla k němu ale nehoda byla odvrácena. Olympic poté bezpečně přirazil k doku číslo 59. Připlutí Olympiku největší, nejmodernější, nejluxusější, nejnovější lodi své doby bylo velkou událostí. Na tuto událost se přišlo podívat mnoho lidí kteří byli z jeho krásy,velkoleposti a hlavně velikosti naprosto unešeni. Do New Yorku na palubě Olympiku připlouvá i generální ředitel společnosti White Star Line J.B Ismay. Na počest připlutí Olympiku byla na nejvyšším mrakodrapu v New Yorku vyzdvižena vlajka USA.
Olympic po připlutí měl viditelnou šmouhu smyté barvy. Černý nátěr se během plavby smyl až na původní šedý nátěr a také si Olympic barvu na přidi trochu otřel o okraj doku. Olympic ačkoli měl špatné počasí tak velmi dobře obstál.
Olympic byl pod velením kapitána E.J Smitha který později přešel na Titanic.


































































































Nákladové prostory, nakládací jícny

22. května 2011 v 9:53 | Autor |  Stavba

Pro uložení větších zásilek a ostatních zavazadel, pošty, automobilů a mnoho dalšího sloužily nakládací prostory v podpalubí. Zavadla cestujících se třídila na ty co si cestující ponechávali u sebe v kajutě s označením "Wanted in Cabin" a ten co cestující nechali uložit do nákladového prostoru s označením "Not Wanted in Cabin". Náklad byl různý, klasický náklad jako zavazadla cestujících, zásilky, pošta, a v průběhu let když se rozvíjel automobilový průmysl tak se také na palubě objevily automobily. Olympic měl před svým jménem zkratku která slouží k označení toho jakou funkci má loď. Olympic měl zkratku "RMS" (Royal Mail Steamer - Královský poštovní parník).
Náklad se přepravoval do podpalubí na přídi do tří nákladních jícnů a na zádi do dvou nákladních jícnů. Bezpečný a bezproblémový náklad zajišťovaly elektrické nákladní jeřáby které byly obsluhovány personálem lodi. Jeřáby náklad zvedly do potřebné výšky a nasměrovaly do nákladního jícnu s pomocí několika osob, kde ho spustily na určené místo kde si ho přebral personál a zařadil ho.
Po naložení se ramena jeřábů sklopila zpět do své původní polohy a začalo se k uzavíráním jícnů. Nejprve se uzavřela spodní víka na palubě D na přídi ve Společenské místnosti III. třídy která měla označení na plánech "3rd Class Open Space". Přes šachtu se přeložily kovové prfily a poté plaňkové desky které tvořily po složení víko a okolo jícnu bylo natáhnulo řetízkové zábradlí proto aby cestující nepřišli do styku s nákladovým jícnem kvůli možnému nebezpečí pádu do jícnu. Následovalo uzavření horních vík na palubě C stejný způsobem jako před tím. Poté se ještě natáhla přes horní okraj víka plátěná plachta která se musela utáhnout na okrajích aby se napnula , a tím chránila před deštěm, větrem, a sněhem.


Úrazovost, nemoci a úmrtí na palubě Olympiku

18. května 2011 v 19:29 | Autor |  Život na lodi

Cesta na moři byla na několik dní, někomu na palubě selhalo zdraví nebo zde byla i nešťastná náhoda. Na lodích se stávalo že pasažér něž doplul do cíle na palubě zemřel. Olympic nebyl vyjímkou.
Při první plavbě na zpátečním směrem z New Yorku do Anglie zemřel cestující z první třídy kvůli tomu že mu selhalo srdce jelikož v kartách prohrál velký obnos peněz. Další cestující tentokrát ze třetí třídy zemřel tím že když byl Olympic v bouři, ho přimáčkly vodotěsné dveře a kvůli smrtelným zraněním podlehl. Jeden cestující ze třetí třídy zemřel přejedením "výtečným" jídlem ve třetí třídě, nebo při jiné plavbě se ztratil ošetřovateli duševně nemocný pacient a při vylodění se nenašel tak se usoudio že skočil přes palubu. Stávaly se zde i pracovní úrazy posádky, třeba u topičů kteří měli fyzicky náročnou práci která byla i riziková.
Úrazy a nemoci byly na Olympiku běžné jako na jiných lodích a proto na palubě Olympiku byl vždy lodní lékař . Pro ošetřování a léčbu zde byla lodní nemocnice na palubě D která se nacházela na pravoboku vedle kuchyně I. a II. třídy. Nemocnice byla v neustálem provozu jelikož někteří pasažéři trpěli i mořskou nemocí. Pro náhlá úmrtí se zřejmě pro uložení zesnulého používal nákladní prostor nebo nějaká oddělená část lodní nemocnice. Na sesterské lodi HMHS Britannic byla kvůli jeho funkci nemocniční lodi na zádi zřízena márnice která se měla po navrácení lodi White Star Line odstranit ale toto se nikdy nestalo kvůli potopení Britanniku během první světové války když najel na minu.

Kormidlo

18. května 2011 v 12:28 | Autor |  Stavba
Kormidlo bylo pro loď nepostradatelnu věcí. Kormidlo se na loď osazovalo během stavby před spuštěním, ne jako lodní šrouby které se nasazovaly na hlavice lodních šroubů až v suchém doku. Kormidlo se usazovalo na držák kormidla který byl kombinovaný s držákem hlavic lodních šroubů. Kormidlo Olympiku bylo vyrobené v Belfastu a vážilo neuvěřitelných 101 a čtvrt tuny, jeho délka činila téměř 24 metrů. Správné ovládání a spojení s kormidelnou a samotným kormidlem zajišťoval složitý hydraulický systém který pracoval zcela bezchybně. Olympic měl kormidlo dostatatečně velké ke své tonáži a stejně tomu bylo i u Titaniku. Po katastrofě Titaniku byly totiž spekulace zda měl Titanic dostanečně velké kormidlo ale byly chybné, Titanic měl kormidlo dostatečně velké pro správné manévrování. Při šrotování Olympiku v rocích 1935-1937 bylo kormidlo odstraněno společně s většinou trupu a vybavení a zbytek trupu s lodními šrouby byl odtažen na finální likvidaci do Inverkeithingu.
























































































































































Stěžně

14. května 2011 v 19:01 | Autor |  Stavba

Olympic měl dva hlavní velké stěžně, jeden na přídi a druhý na zádi. Přední stěžeň byl vysoký 31 metrů a zadní téměř 30 metrů. Stěžně byly vyrobeny z oceli ale byly zakončeny částí z týkového dřeva. Olympic měl ve stěžních zabudované bleskosvody kvůli možnému nebezpečí zasáhutí lodi bleskem na moři. Přední stěžeň byl zabudovaný do nitra paluby C a druhý též do paluby C. Na předním stěžni bylo umístěno "Vraní hnízdo" neboli stanoviště pro hlídku a o něco výše signalizační svítilna. Přístup do "Vraního hnízda" byl skrz stěžeň pomocí žebříku k němuž byl přístup vchodovými dveřmi na úrovni paluby C. Mezi oběma stěžni byly nataženy antény lodní vysílačky která byla pro loď nepostradatelná. Kromě antény lodní vysílačky bylo na stěžni připevněno ostatní lanoví. Na zadním stožáru vždy vlála vlajka White Star Line.

Vodní zásoby, doplňování vody

8. května 2011 v 12:22 | Autor |  Stavba

Voda byla pro loď nezbytnou věcí bez které by nemohla pracovat. Voda se používala v kotelnách pro ohřev vody a tím výrobu páry pro parní stroje, pro hygienu, vaření, úklid, zátež. Voda se uskladňovala na spodní palubě u turbíny v tancích s čerstvou vodou nebo ve dně lodi. Voda na dně lodi sloužila taky jako zátěž takzvaná "balastní". Voda se dělila na užitkovou a pitnou. Voda ve sprchách byla sladká ale voda vedená do van byla slaná a slaná byla i v bazénu. K vytažení vody sloužila místnost na člunové palubě s označením "Tank Room" která se nacházela před zadním světlíkem zadní kopule a zajišťovala rozvod do všech míst na lodi výkonými čerpadly.
Voda se před cestou čerpala v docích pomocí hydrantů s hadicemi které dopravovali vodu do potrubí a to pak do zásobníků. Zásobníky byly schopné zajistit vodu bez čerpání z moře po celou plavbu bez sebemenších obtíží. Vodu si po celou dobu loď vezla vlastní. Čerpání vody z moře ani nebylo výhodné díky tomu že nebylo v té době odsolovací zařízení.
Odpadní voda a splašky byly vevedené ven odpadními rourami takže odpad šel do moře.
Na obrázku pod textem je detail na člunovou palubu kde se nachází místnost pro vytažení vody "Tank Room".












































































Stravování II. třídy

6. května 2011 v 21:20 | Autor |  Život na lodi

Druhá třída se vyznačovala zdobnějšími interiéry které byly avšak střídmější než v I. třídě, ale i přes to II. třída
byla krásným prostředím. Stravování ve II. třídě bylo v tehdější době velikým "nadstandartem". RMS Olympic a samotná White Star Line byla vyhlášena tím že i lidé ve III. třídě měli oproti ostatním lodím a rejdařstvím větší komfort a dobré podmínky.
Jídlo zahrnovalo snídani, oběd a večeři a nějaké drobné občerstvení. Snídaně, obědy a večeře se podávali v jídelně II.třídy na palubě D která byla přístupna pouze pro podávání jídel a jinak byla uzavřena jelikož jídelnu stevardi, číšníci připravovali mezi podáváním snídaní, obědů a večeří.
Pasažéři měli tři chody, na začátku polévka dále hlavní chod který si mohli vybrat ze čtyř jídel, dále dezert a káva. Jídla byla jednoduchá a klasická na tehdejší standard, například (noky, pečené ryby, kuřata, krocani, těstoviny, koláče, polévky)
Během dne mimo hlavní jídla dne bylo možné v baru kuřáckého salónku II. třídy nebo na promenádách II. třídy zakousnout nějaký ten sendvič, pečivo, nebo si dát bujón. Tento sortiment roznášeli stevardi a nabízeli pomocí plat. Jídel během dne nebylo tolik jako v I. třídě jelikož II. třída něměla možnost zajít si do restaurantů.
Pitný režim byl na Olympiku brán vážně. Během dne pití bylo též roznášeno na platech, v konvicích s připravenými šálky. Nápoje se skládaly z kávy, čaje, horké vody, a mléka.
Nádobí II. třídy se lišilo od ostatních tříd. V první třídě bylo nádobí krásně malované a detailně zdobené. Druhá třída měla "cibulový" porcelán a III. třída měla klasický jednoduchý porcelán s červeným logem White Star Line.