Prosinec 2011

Šťastný Nový rok

31. prosince 2011 v 17:46 | Autor

Vše nejlepší do Nového roku vám přeje Olympic-Whitestar




Olympic přichází o sesterskou loď RMS Titanic (15.dubna, 1912)

27. prosince 2011 v 20:39 | Autor |  Osudové okamžiky a kariéra
Dne 15. dubna 1912 oblétla svět zpráva že největší parník světa RMS Titanic ztroskotal v Severním Atlantiku po srážce s ledovcem který způsobil smrt 1500 pasažérů.
Když Titanic narazil na ledovec, nacházel se Olympic sice dostatečně blízko, aby se dorozuměl telegrafem, zároveň však příliš daleko, aby na místo katastrofy dorazil včas protože byl odněj 950 km. Posádku Olympiku sužoval pocit bezmoci a všichni čekali jak se situace ukáže jestli se loď udrží jelikož nevěděli přesně jak na tom Titanic je. Zatím věděli o Titaniku telegrafisté a členové posádky. Posádka k pasažérům zatím o této situaci mlčela. Ráno se ke všem doneslo že s Titanikem není něco v pořádku což způsobilo mnohým pasažérům obavy a všichni trnuli co se děje ale zatím si nikdo nic špatného nepřipouštěl. U snídaně a oběda se neustále probírala nastalá situace a všichni pasažéři doufali že Titanic je v pořádku. Odpoledne se naplnil ten nejčernější scénář když se potrvdila zpráva že se Titanic potopil. Když se Olympic dostal na doslech Carpathie, nabídl kapitán Haddock, že převezme zachráněné trosečníky. Kapitánu Carpathie se ale taková myšlenka s ohledem na psychiku trosečníků nelíbila jelikož Olympic byl téměr stejný jako Titanic. Sám se ale rozhodnout nemohl, a tak vše konzultoval s J. B. Ismayem. Oba se v názoru shodli, a tak Olympic dostal zprávu, ať se vrátí na svůj původní východní kurs. Zpráva začala dostávat mezi pasažéry. Pasažéři byli v šoku když se tuto zprávu doslechli. Celá loď se zahalila do zármutku a smutku který byl nepředstavitelný. Mnozí pasažéři měli na Titaniku příbuzné a když se dozvěděli o tragédii vypukla u některých beznadějná úzkost která se měnila v pláč i u ostatních pasažérů. S pasažéry soucítila i posádka Olympiku jelikož i oni měli v posádce kolegy, přátelé a známé. Promenády, restauranty a veřejné prostory byly poloprázdné, nebyl slyšet smích všude vládlo poloticho. Kvůli této mimořádné situaci se zrušily koncerty a nastala pieta. Zřejmě se uspořádala mše za oběti z Titaniku v jídelně I. třídy. Cestující spontánně utvořili fond Titaniku a vybrali tehdy v přepočtu na naší měnu 4 miliony korun.
Použité fragmenty z TitanicWorld.cz

Alexander Carlisle

25. prosince 2011 v 11:03 | Autor |  Osobnosti u zrodu
Alexander Carlisle je stěžejní postavou v příběhu Olympic Class. Když to pojmeme shrnutě tak vlastně dal tvář a vzhled lodím třídy Olympic.
Jeho příběh začíná v roce 1870 kdy přišel do Harland and Wolff jako učeň v 16. letech. V roce 1907 se dostal do čela správní rady loděnice Harland and Wolff. Poté se stal vedoucím projekčního oddělení kde se rodil Olympic společně se svými sestrami. Carlisle byl dotázán britskou radou zda by byl ochoten spolupracovat na Olympic Class a on nabídku přijal.
Samotnou myšlenku postavit velkolodě a vymyšlení základních vzhledových rysů zkoncipoval Lord Pirrie ale dekorace společně se styly, rozvržení interiérů a vnější vzhled byl navržen Carlislem. Carlisle navrhl například tvary můstku, rozložení promenád, vzhled nástavby a mnoho další a vlastně Olympic a jeho sestry vděčí za svůj půvab především Carlislovi než Thomasi Andrewsovi jelikož ten měl na starost spýše technické záležitosti než design. Andrews navrhl ideální konstrukci která dělala nazdory potopení Titaniku z Olympic class nejbezpěčnější lodě na světě. Dokonce i rozložení trupu a navržené spalování společně s parními stroji dělalo z Olympic class nejekonomičtější lodě oproti konkurentkám od Cunard Line, (Lusitania, Mauretania) a ostatím lodím například Imperator Class od německého HAPAGU která měla vysokou spotřebu a nedokonalou konstrukci narozdíl od Olympic Class.
Když si Lord Pirrie vzal Carlislovu sestru, způsobilo to díky jeho vznětlivé povaze že kandidoval do parlamentu za volební obvod západní Belfast. Bohužel ve volbách nad ním vyhrál o 16 hlasů Joseph Delvin.
Carlisle odešel z vedení Harland and Wolff v 56.letech v roce 1910. Když odešel do důchodu odstěhoval se do Londýna kde zůstal do konce života společně se svou ženou Edith se kterou měl dvě dcery a jednoho syna.
Na svůj věk byl velice vitální například, jezdil na kole za každého počasí okolo Serpentine Lake v Hyde Parku.
Zemřel v roce 1925 na nachlazení.

Stávka hasičů Olympiku (1912)

24. prosince 2011 v 13:13 | Autor |  Osudové okamžiky a kariéra
Olympic stejně jako Titanic nenesl dost záchraných člunů, a to se po katastrofě Titaniku okamžitě narychlo změnilo. Jakmile se Olympic navrátil do Anglie bylo mu přidáno 40 skládacích člunů typu Berthon z "druhé ruky".
Olympic se chystal vydat ke konci dubna 1912 na plavbu ze Southamptonu do New Yorku, ale plavbu překazili lodní hasiči kteří vznesli námitky proti plavbě jelikož se obávali že nově přidané skládací záchranné čluny jsou nevyhovující jelikož jak už bylo řečeno byly z druhé ruky a mnohé byly shnilé a některé nešly ani otevřít. Hasiči si rozhodli poslat protest vedení White Star Line. Vedení však odepsalo že to není možné jelikož čluny prošly pod kontrolou lodního inspektora a vše bylo v pořádku.
Muži se nevzdali, započali stávku a plavba byla zrušena což White Star Line způsobilo ucházení zisků.
Dne 25. dubna se před delegáty hasičů a ostatní posádky proběhlo přezkoušení skládacích člunů.
Delegáti prohlásili že doporučí mužům vrátit se do práce. Požadavky byly akceptovány nicméně delegáti uvedli že pokud se mají plavit na palubě Olympiku, musí společnost odstranit stávkokazy což byla podmínka kterou White Star Line nehodlala přijmout a rozhodla se že než aby ztratila věrné muže tak radši zruší plavbu úplně.
Všech 54 vzbouřenců bylo zatčeno a obviněno ze vzpoury. Dne 4.5 1912 úředníci prokázali vzbouřencům vinu, ale byli propuštěni na svobodu aniž by dostali trest odnětí svobody nebo pokutu. Většina vzbořenců se po kauze vrátila do práce a Olympic se dne 15. května vydal na plavbu do New Yorku.



Zimní údržba

21. prosince 2011 v 17:24 | Autor |  Život na lodi
Olympic sloužil celoročně, v zimě nevyjímaje. Provoz v zimě není snadný jak z důvodu námrazy, sněžení, mrznoucího moře, přeháněk a také omezené možnosti řízení lodi v horším počasí.
Když byla loď v klidovém režimu a stála v doku aby například nabrala uhlí, naftu vodu, nebo zásoby třeba za deště nebo sněhu, přetáhnuly se přes komíny krycí pláteněné plachty aby se zamezilo pádu dešťové vody nebo sněhu do kotelen. Při mrazu komplikovala tankování vody nízká teplota. Pokud byl silnější vítr a sněžilo, přes okna promenády na palubě A se natáhlo krycí plátěné bednění by se zamezilo dopadu sněhu na palubu nebo aby se vliv větru omezil . Člunová paluba a ostatní paluby byly vystaveny sněžení neustále a tak vždy nastoupili uklízecí čety které sníh odhazovali z palub nebo i krytů člunů, nákladních jícnů a světlíků kvůli možnému nebezpečí prolomení skel pod tíhou sněhu. Dále se ze zbradlí, schodišť odstraňovala námraza aby nikdo nepřišel k úrazu.
Při plavbě procházelo vybavení na palubách jako navijáky, jeřáby, ventilátory, vratidla kontrole a případně z nich byla námraza odstaněna. Tyto úkony byly nesmírně časově, a personálně náročné ale pro bezproblémový provoz lodi to bylo nezbytné.

Princ z Walesu

21. prosince 2011 v 11:06 | Autor |  Slavní pasažéři
V roce 1924 poctila Olympic další slavná osobnost, tentokrát Jeho Výsost Vévoda z Walesu. Na Olympiku se vracel do Evropy z dovolené v zahraničí. Pro cestování ale běžně královská rodina nevolila osobní parníky. Jeho Výsost vyjádřil kapitánovi Olympiku Howarthovi upřímný dík na můstku Olympiku za přítomnosti kamer a reportérů. Princ z Walesu dokonce protestoval proti sešrotování Olympiku v roce 1935 kdy byl prodán do Jarrow.

II. třída

21. prosince 2011 v 9:33 | Autor |  Třídy
II. třída byla především využívána střední vrstvou pro kterou byl tento způsob cestování nejlepší volbou. II. třída se vyznačovala oproti I. třídě střídmějšími prvky. Obložení a vybavení bylo strohšího charakteru ale i tak byla II. třída velie populární. Cestující měli k dispozici jídelnu, knihovnu, kuřácký salónek, tři promenády, výtah, kadeřnictví a obschod se suvenýry. Jídelna byla jediným možným řešením stravování pro II. třídu oproti I. třídě která měla tři restauranty a hlavní jídelnu na palubě D. Knihovna měla funkci společenské místnosti a knihovny zároveň, knihy a tiskoviny se doplňovali a aktualizovali.Kuřácký salónek měl též velikou oblibu jako ten v I. třídě. První promenádu měla II. třída na člunové palubě za třetím komínem. Promenádu rozdělovala od promenády I. třídy takzvaná "Engineers promenade" což byl prostor pro obslužný personál lodi a byl zhruba asi 8 metrů dlouhý dělil dvě promenády od sebe zbradlím. Na této promenadě si pasažér mohl zapůjčit za poplatek lehátko, deku. Z této promenády vedlo schodiště na palubu A a dalé na spodní paluby společně s přilehájícím výtahem. Druhá promenáda náležela u A la Carte Restaurantu na palubě B, i zde si pasažér mohl zapůjčit lehátko a relaxovat u šumu moře. Po přestavbě v roce 1912/1913 byla promenáda radikálně zkrácena kvůli přístavbě Pařížské kavárny a části A la Carte Restaurantu. Třetí promenáda náležela ke knihovně na palubě C. (Více o interiérech II. třídy v sekcích Člunová paluba, Paluba A ...)
Ubytování bylo rešeno též jednodušším ale i podobným stylem jako v I. třídě a bylo sitované více do středu lodi. Každý kajuta měla postel, šatník, nádrž s pitnou vodou, umyvadlo, zrcadlo, elektrické topení, ventilátor,křeslo a další. V pozdějších letech kdy se sloučila II. a III. třída vznikla Turistická třída která s příchodem modernější doby přinesla výhody. Kajuty byly více zmodernizovány, přibylo množství koberců, lamp, křesel, a více designových prvků.
Stravování zahrnovalo snídani, oběd a večeři a drobné občerstvení. Snídaně, obědy a večeře se podávali v jídelně II.třídy na palubě D která byla přístupna pouze pro podávání jídel a jinak byla uzavřena jelikož jídelnu stevardi, číšníci připravovali mezi podáváním snídaní, obědů a večeří.
Pasažéři měli tři chody, na začátku polévka dále hlavní chod který si mohli vybrat ze čtyř jídel, dále dezert a káva. Jídla byla jednoduchá a klasická na tehdejší standard, například (noky, pečené ryby, kuřata, krocani, těstoviny, koláče, polévky)
Během dne mimo hlavní jídla dne bylo možné v baru kuřáckého salónku II. třídy nebo na promenádách II. třídy zakousnout nějaký ten sendvič, pečivo, nebo si dát bujón. Tento sortiment roznášeli stevardi a nabízeli pomocí plat. Jídel během dne nebylo tolik jako v I. třídě jelikož II. třída něměla možnost zajít si do restaurantů.

Pitný režim byl na Olympiku brán vážně. Během dne pití bylo též roznášeno na platech, v konvicích s připravenými šálky. Nápoje se skládaly z kávy, čaje, horké vody, a mléka.
Nádobí II. třídy se lišilo od ostatních tříd. V první třídě bylo nádobí krásně malované a detailně zdobené. Druhá třída měla "cibulový" porcelán a III. třída měla klasický jednoduchý porcelán s červeným logem White Star Line.


Vánoční svátky na palubě

20. prosince 2011 v 12:32 | Autor |  Život na lodi
Olympic mimo své pravidelné linky také přeplouval Atlantik i během vánočních svátků a i na Nový rok. Posádka která nastoupila na vánoční plavbu měla kompenzaci v podobě osobního ohodnocení. Před vánoční plavbou se loď dekorovala vánoční výzdobou která udělala z už tak nádherných interiérů ještě více útulnější místo pro pasažéry a navodila příjemnou atmosféru aby se cestující cítili jako doma. Interiéry jako schodiště I. třídy se zdobilo girlandami, jmelím, cesmínou, pentlemi které se věšely na zábradlí, kolem hodin, a bronzových andělíčků. Recepce I.třídy byla zdobena podobně a měla i vánoční stromek (vánočních stromků bylo na palubě více). Převažovala zde cesmína, jmelí, stuhy, skleněné ozdoby a další. Jídelna I. tídy měla výzdobu stejnou a obohacenou o dekorace na stolech. Stolní dekorace byly také v A la Carte Restaurantu, Pařížské kavárně, a Café Verandě. Kajuty byly též obohaceny vánoční výzdobou.
Program byl na palubě Olympiku zpříjemněn o vánoční koncerty které se pořádaly v jídelně I. třídy, společenské místnosti I. třídy a v dalších veřejných prostorách. Ku příležitosti Vánoc se zavedl tisk vánočních pohlednic. Po palubě se nesla melodie koled a příjemná vánoční nálada která pomáhala přetrvat cestujím stesk po svých blízkých a rodinám které se plavili přiblížila domov. Jídelníček byl také upraven. Na menu byly vánoční pokrmy jako krocan, nádivka, různě upravovaná zelenina, rybízový kompot, vaječný koňak, cukroví a mnoho dalšího.
Nezapomělo i na nižší třídy, II. a III. třída měla podobné změny.

Opravy a údržba

10. prosince 2011 v 12:32 | Autor |  Život na lodi
Kromě několika přestaveb které Olympic prodělal za celou svou kariéru, prodělal i mnoho kontrol, nutných oprav, a preventivních oprav. Nesmíme opomenout, například přestavbu v roce 1912 kdy Olympic dostal více člunů, prodělal zvýšení a přidání přepážek, a dostavba pařížské kavárny společně s částí A la Carte Restaurantu.
Nutné opravy na Olympiku se majitelům pořádně prodražily. Například poškození trupu a lodního šroubu si po nehodě s lodí Hawke vyžádalo na opravu dva měsíce což zapříčilo pozastavení stavby Titaniku a také samozřejmě ucházející zisky.
Opravy a údržby zahranovaly natírání trupu, kontrola nýtů, odstraňování řas, mytí oken,palub, natírání a čištění komínů, natírání palub, lakování, mazání strojů, zkoušky vratidel, strojů, kontrola stavu lan, potrubí, kotvení komínů, člunů a člunových jeřábů. Kontrolována byla i elektroinstalace, např. dle potřeby výměna žárovek (na Olympiku bylo více než 10 000 žárovek, a více než 500 elektrických topidel).
Vždy když měl Olympic prodělat preventivní opravu nebo kontrolu, umístil se do suchého doku s Southamptonu nebo Belfastu. Do doku v Southamptonu Olympic vplul a dělníci loď zajistili a sevřeli v doku a postupným vytažením nad hladinu loď i podbívali trámy. Po vytažení loď prodělala očištění trupu, lodních šroubů, kormidla.
Dle potřeby se trup, komíny, natřely pomocí spuštěcích lávek. Opravy v Belfastu probíhaly v Thompsonově suchém doku.