
21. září, den po srážce s křižníkem Hawke byl Olympic uvázán v Southamptonu na několik dní. V Southamptonu prodělal Olympic důslednou kontrolu zda je schopen doplout do Belfastu na opravu. Olympic se připravoval na přeplutí do Belfastu. Otvor v trupu byl překryt dřevěným bedněním které bylo uzpůsobeno tvaru trupu a vnitřní poškození byla podepřena a zajištěna. Olympic se vydal na cestu 3. října v noci ze Southamptonu. Celá cesta probíhala v pořádku, ale během plavby se loď preventivně kontrolovala jelikož provizorní opravy cestou nepatrně přestávaly plnit účel.
5. října doplul Olympic do Belfastu kde byl umístěn v suchém doku.
Olympic byl v doku zajištěn a oprava mohla začít, aby Olympic byl na svých linkách co nejdříve. Oprava započala sejmutím dřevěného krytí a odstraněním některých podpěr a důkladnou prohlídkou konstruktérů kteří museli naplánovat co se začne dělat jako první.
Celý prostor poškození musel být očištěn, poté se některé části plechů uvnitř musely odstranit a nahradit novými. Oprava vodotěsných oddělení započala téměř ihned. Poté se celý zasažený vnitřek lodi kompletně opravil. Díra v trupu musela být znovu zaplátována. Zprohýbané pláty se vyrovnaly do původního tvaru a některé byly vyměněny úplně. Během těchto prací se začal vyměňovat i lodní šroub který byl poškozen na všech lopatkách. Po opravě Olympic prodělal zkušební plavbu při které uspěl a na své linky se vrátil 29. listopadu 1911. Oprava trvala více jak dva měsíce což způsobilo pokles zisků ale také i zpozdění dokončení Titaniku. Původní datum vyplutí bylo 20. března ale kvůli této události však vyplul 10. dubna. 







Takže za katastrofu Titanicu může Olympic, protože pozdržel dokončovací práce. Smith si za svou smrt může vlastně sám.