Řemeslo topiče bylo odedávna nelehkou a špinavou prací která byla u některých společností nedostatečně oceňována. Mnohdy se tato funkce naskytovala jako poslední možnost najít si práci která byla vcelku dobře placená a dostupná.Lodní společnosti zaměstnávaly několik stovek i tisíc topičů. Moc dobře si uvědomovali náročnost této řehole, a taky si své oddané zaměstatnace považovaly, jak už s příchodem nových pracovních podmínek, platového ohodnocení a také samotřejmě přizpůsobování lodí pro lepší práci (lepší umístění bukrů, vybavení kotelen, odvětrávání, pracovní prostor v kotelně atd). Olympic se pyšnil lepšími podmínkami něž tehdejší standardní parníky, v jeho kotelnách bylo dostatatek prostoru pro práci která byla nejdůležitější pro provoz.
Topiči při přípravách na "oživení" lodi strávilii několik hodin. Do přípravných prací spadalo čistění kotlů, jejich zapálení a také udržování potřebné teploty pro ohřev vody pro páru. Každý kotel musel vykazovat teplotně stejnou teplotu, aby byl ohřev rovnoměrný a také pokud možno co nejrychlejší jak už z pohledu časové úspory, tak také z pohledu ekonomického díky úspoře uhlí či později nafty.
Topiči se dělili do následujích skupin, vrchní topič který měl na starost regulaci a kontrolu teploty a tlaku, k sobě měl topiče který házel do žárovišť kotlů palivo a na samém spodku byl dle "kotlového třídního rozdělení" přihazovač který přivážel uhlí, uklízel popel a nepořádek okolo kotle. Topiči museli i hlídat možné nebezpečí požárů uhlí jelikož v době parníků byl tento jev běžný.
Pro dorozumění s můstem sloužil kotelnám lodní telefon a další nepostradatelnou pomůckou byl indikátor četnosti oxidu uhelnatého.
Směny byly na každém parníků různé ale musely se řídit dle regulí. Na Olympiku bylo několik směn na 4 hodiny a poté bylo střídání. Vystřídaní muži měli volno na 8 hodin. Topiči chodili do ubikací skrz tunelem pro topiče na přídi. Čas volna mohli trávit na svých ubikacích či ve společné jídelně, nebo na promenádě strojníků na člunové palubě.
Pasažéři s topiči nepřicházeli vůbec do kontaktu díky technické propracovanosti průchodů a schodišť. Pro průchod na vyšší palubu sloužilo točité schodiště na člunovou palubu přes místnost "Tank Room" která sloužila pro čerpání vody ze zásobníků. V případě nebezpečí zatopení kotelen sloužil nouzový žebřík zakončený průlezem s poklopem či vodotěsné dveře kterými by museli topiči rychle projít. Ubytování bylo poněkud stísněnější jelikož paland bylo celkem dost na tak "malý" prostor ale i tak to topičům zvlášť nevadilo. K ubikacím přiléhalaly umývárny a toalety.
Občas se stávalo díky stresu, pracovnímu vypětí nebo náboženským či politickým názorům k menším potyčkám mezi muži, ale stávalo se to zřídkakdy a pokud se tak stalo bylo řešení na vrchním topičovi.
Stravování bylo pro topiče standartní a vydatné jelikož jejich pracovní podmínky vyžadovaly dostatečný příjem jídla a tekutin. Topiči byli mimo jiné ve skupině posádky která měla největší úrazovost. Jejich těžká práce jim často přivodila popáleniny, malé tržné rány, či špatnou snášenlivost teplot jelikož v kotelnách bylo opravdu horko. Ale topiči byli tvrdí muži kteří se nenechali jen tak rozhodit z tempa. Jako pomůcky pro ochranu sloužil například i šátek přes obličej.
Topiči byli pro loď nepostradatelní, ale během let se jejich počty měnily. Při přechodu na naftu se počet topičů zmenšil z 350 na pouhých 60. 











Various people in every country get the <a href="http://goodfinance-blog.com">loan</a> from various creditors, just because this is comfortable.