Olympic i přes své dokonalé spalování 650 tun uhlí denně vyžadoval likvidaci vyhořelého paliva. Pro likvidaci 100 tun popela proto musel existovat promyšlený a efektivní způsob jak se s tímto problémem vypořádat jelikož kotelny se nacházely pod čárou ponoru.V každé kotelně proto bylo zařízení zvané "Ash ejector" čili vyhazovač popela který tento problém řešil.
Každá kotelna měla své dvě místa pro likvidaci popela "Ash Place", na každém boku jeden vyhazovač který byl zapuštěn u uhelném bunkru.
Vyhazovač se skládal z několika částí ( z roštu, čerpadla a potrubí)
Při likvidaci se postupovalo následovně: Topič (přihazovač) vždy nastoupil s kolečkem ke svému kotli a začal popel co nejrychleji vymetávat. Jakmile měl kolečko plné odebral se k vyhazovači popela. Přes rošt přihazovač začal házet popel do násypky zásobníku, který popel nasával vzduchem do proudu vody v odlučovacím potrubí ve kterém tlak vody byl 150 liber (o tento tlak se staralo čerpadlo). Voda odnesla popel šikmou trubkou až ven. Tlak popel vždy odnesl dostatečně daleko od boku lodi nad vodní hladinou což bylo velice efektivní.
Tento typ zařízení používal jen Olympic a Titanic ze tří sester Olympic class. Britannic který stejně jako Cunardova Aquitania byl modernější využíval rozhoz popela pod čárou ponoru. Avšak princip byl stejný. (viz. schéma v záhlaví)


Tak obrovská loď jako Olympic který byl nadneseně hotel s přídí a zádí měl velkou spotřebu, tak také svůj velký výdej odpadu.
